T á b o r   B o b ř í  s t o p y       2 0 0 6                               

T á b o r   B o b ř í  s t o p y   Zlaté léto pod Chilcootem    5. - 19. 8. 2006

Zlaté léto pod Chilkootem

Sedmnáct odvážných zlatokopů se na začátku srpna vydalo na drsný sever, na tábořiště Dawson City poblíž Těšnova u Liberce. Aljaška jim nic nedarovala jentak, počasí nepřálo, přesto ale všichni dokázali přejít přes Chilkoot a usadit se v Dawsonu.

Družinka žlutých Chekakos - Huhu, Zásuvka, Zpravodaj, Wapi a Stanley; červení Rudé ebe na šestou - Svišť 1, Svišť 2, Drobek, Jauvajz, Vojta a Deg a nakonec modří Vepři od Losího parohu - Jerry, Pulčík, Fidorka, Elda, Michal a Jak, ti všichni podlehli zlaté horečce a dělali všechno proto, aby se jim podařilo nalézt Jezero Překvapení. Při cestě jim pomáhali dawsonští starousedlíci - vedení Čáp, Vojta, Stopař a Bublina.

Nástrahy severu nejsou lehké, takový zlatokop musí umět třeba vykolíkovat claim, nakoupit ty správné husky a malamuty a ne nějaký plebs (dobrý tak leda na latrínu, když dojde toaleťák, že :-), opatřit si brambory a ubránit se kurdějím, ale může se mu i poštěstit vyhrát v kasinu, hlavně když je kolo štěstí jakési šišaté. :-) Za to všechno si pak vyslouží zlatý prach, který ti trpěliví mohli i rýžovat v potoce. Zlatý prach byl potřebný k nákupu vybavení - hrnků, lžic, celt, kompasů, pánví, potravin a dalšího, aby zlatokopové mohli vyrazit na cestu k Jezeru. Záhy se jim to podařilo, ovšem poblíž Cirkle City všechny družinky ztroskotaly, ale proč?

V Dawsonu se totiž od jistého tuláka Tonyho Hegga (překřtěného na Tondu :-) dozvěděli, že na cestu k Jezeru Překvapení je potřeba nejen vybavení, ale hlavně také mít zkušenosti, něco umět a nebýt zelenáč - chekako. Takže hurá do toho - naučit se střílet z pušky, uzlovat, lasovat, ovládat telegraf, řezat klády, nosit vodu nebo třeba jezdit se psím spřežením. Tony Hegg se vytasil ještě s jedním trumfem - měl deník zlatokopa přezdívaného Tahací harmonika, který došel k Jezeru Překvapení! Samozřejmě chtěl ten všivák za jeho půjčení zaplatit zlatým prachem, ale co se dá dělat. V deníku se ukrývaly šifry, které po vyluštění daly dohromady slova - indicie - ty se ukrývaly i různě po táboře - zlaté zuby, havraní vlasy, šátek, v Saloonu se kromě jiných dobrot prodávaly sušenky Gadžo, no zkrátka když zlatokopové dali hlavy dohromady, přišli na Cikánskou skálu, od které vedla cesta k Jezeru Překvapení.

Ovšem život v Dawsonu rozvířily ještě jiné věci - třeba vzpoura! To si takhle jednou po obědě vedení „dávalo dvacet“ (hláška tábora :-) u kuchyně, když tu najednou se z týpek vynořili bandité! V šátcích a s puškami, rozpoutali přestřelku a požadovali neomezené příděly jídla. To si vedení samozřejmě nemohlo nechat líbit, takže vytasilo kečupy a bitva se rozjela na plné obrátky. Bandité se vrhly na ešusovník a vyrobili vodní děla. Zdálo se to být vyrovnané, kdyby ovšem po chybičce vedení neobsadili bandité i kuchyň a s ní zásoby kečupu, oleje a octa. Naolejované vedení bylo nuceno kapitulovat a začalo vyjednávání. Usmlouvali to na tři rohlíky na snídani a neomezený příděl chleba kdykoli na docpání :-)

Další napínavé chvíle sebou přineslo několik přepadů, které jsme dokázali statečně odvrátit, ovšem až na jeden. Nepomohla nám ani kdesi nalezená cedule pověšená na stožáru s nápisem „Pozor - nebezpečí! Nevstupovat do prostoru, je-li vlajka na stožáru“.

Významnou událostí bylo hlavně pro Huhu, Pulčíka, Drobka, Wapiho a Sviště 2 udělění tmavozeleného březového lístku. Zlatokopové se také podívali na nedaleký Ještěd a do osady zvané Liberec. Hitem tábora se stal puding, který díky přemnožení se mléka v kuchyni (ty krabice se asi klonovaly :-), byl hned několikrát (letos dokonce nepřipálenej! :-) Vyhrála příchuť jahodovo - čokoládová alias jahodový mrož, lepší než od maminky :-) Přemnožily se nám i zásoby nudlí, ať žijou špagety s kečupem :-)

Druhá závěrečná cesta se už konečně podařila, dokonce vyšlo i slunko a bylo teplo (to máme přesně vypočítané, že ;-) a na jejím konci se blýskaly valouny zlata v Jezeře Překvapení, až všem přecházely oči úžasem. Všichni se snažili, k Jezeru došli doslova pár minut po sobě. „Takovou vyrovnanou závěrečku, to jsem nežral“ zhodnotil to Jerry, takže zlatokopové si na dražbu cen u závěrečného ohně rozdělili zlato rovným dílem a nakoupili spoustu věcí. Každý dostal navíc ještě diplom, pamětní list a dáreček a po slavnostním ukončení v jeskyni se šlo na chviličku spát, než se ráno každý rozjel na jinou stranu. Děkuju všem, kteří se snažili o dobrou táborovou atmosféru a veselou náladu, věřím, že se to podařilo. Tak za rok snad zase ahoj! :-)